Řecké kočky

Mám rád řecké (potažmo kyperské či krétské) kočky.

Mám na mysli samozřejmě ty čtyřnohé chlupaté šelmičky, v řeckých krajích prakticky všudypřítomné. Snad se jim ani nedá říkat Kočka domácí, spíš by se hodilo označení Kočka pouliční. Nejsou totiž žádní domácí mazlíčci, ale samostatné a nezávislé osobnosti. Nic jiného jim ostatně nezbývá, nežijí v lidských domovech, ale na periferii lidské společnosti.

A nevypadají, že jim to nějak vadí.

Místní je občas vyhánějí, občas ignorují. Viděli jsme v jednom hotelu krásnou ceduli „Nekrmte divoké kočky!“, asi jako u nás občas vidíme upozornění, že nemáme krmit holuby.

Kočkám je to jedno. Evidentně prosperují. Možná pro svou přizpůsobivost, nebo nezávislost. Přebývají v suchém křoví nebo na autobusové zastávce. Hledají stinná místa pod oblouky ve výklencích budov. Vykouknou na vás odkudkoliv. Hej ty tam, nemáš něco k snědku?

Místní zasyčí něco nehezkého. Exo! (Vypadni!) A cizinec neodolá a aspoň je pohladí.

 Nahoru     Zavřít okno