Poesie pro cestující
Internetem

Moje krajina

Ztepilé smrky na špičatém vršku hory Šorštýn
vysílají pozdrav přes údolí, které už dávno není tiché.
Půjdete-li po protějším hřebenu, v jedné chvíli uvidíte Radhošt
a za zatáčkou se vám objeví Lysá Hora.
A pod nejvyšším vrchem tohoto hřebenu pramení dvě řeky stejného jména,
jedna ze severního a druhá z jižního úbočí.
To jsou ty hory, o nichž tvůrce sochy Radegasta řekl,
že jsou krásnější než Hory skalisté.
To je má krajina vyvolená srdcem.
Je tu tolik stop lidí významných a dobrých,
že mé stopy jsou nezřetelné.
Přesto jsem ráda,že jsem zanechala stopy právě tady.
A že několik lidí, bude-li vzpomínat na tuto krajinu,
vzpomene současně na mne.
Kdyby snad jednou letadla rozprašovala místo vápence popel,
tady bych chtěla skončit.

Radosti

Vždycky jsem milovala zimu
Mrazivý vzduch a jiskřící sníh
Tichý svist lyží v úzké stopě
Bylo to hodně dávno
   co jsem sjížděla s Radhoště až před dům
   teď stačí sebemenší otřes
   a pytel brambor se sesuje k zemi
Co naplat lyže odložím
   vždyť zbývají ještě mnohá potěšení
   Na příklad psát básně jen sobě pro radost

Bez názvu

Clara et cara aurora mea
jsi říkal
nikdy tě nepřestanu mít rád
dokud jsi nezjistil že jsme prý byli
jen přátelé
Tiše jsem tě milovala dál
ze setrvačnosti
z věrnosti srdce
až jsem tě začla nenávidět
za ten klam
ta mámení
tu naději předhazovanou jako kost
Nesčetněkrát jsem si promítala náš příběh
až do konců
abych chápala
jednání poutníka který našel svůj cíl a pak ho
obešel
Došlo mi to mnohem mnohem později
tvůj záměr
má pošetilost
proměna poutníka v tvrdého muže
A od té doby jsi mi lhostejný
nic
nemáš společného
s mou
      první
            láskou

Evě (únor 2002)

Od mala volíš přímý směr
a překážek se nelekáš
však cesta každá plna děr
pak tiše slzy polykáš
Jsou ztráty a jsou nálezy
po inventuře jde se dál
a zapomeneš na slzy
kdo by se zlého předem bál
Když ohlédneš se dozadu
houf školáků tam pobíhá
a to ti zvedne náladu
vždyť každý zrnko z tebe má
Když pomyslíš na tento rok
bez starostí to nebude
tvé dítě čeká velký krok
buď prosím přízniv osude
Jak známe Zuzku nedá se
a za své sny se bude prát
s básníkem řekne po čase
vším čím jsem byl já byl jsem rád

Slávce

Je v přírodě za horou další hora
anebo řeka
když v životě se vztyčí kolmá stěna
tak nás to leká
Ty tolikrát jsi slezla kolmou stěnu
že víš jak na to
že život v boji získává svou cenu
pak stojí za to.
V tom boji v duchu všichni s tebou budem
my blízcí tvoji
a všechno zlé i nemoce a chmury
už se nás bojí
Až zaženeme zdárně všechny bídy
co nás pak čeká ?
No přece v přírodě ty další hory
anebo řeka.

K svátku matek

Když se nám dítě narodí
těch starostí a běhání
těch radostí z všech pokroků
a čas nám zatím uhání.

A každý krůček kupředu
ze srdce kámen odvalí
však rozporná je otázka
proč jsme ho tolik vítali

Vždyť s každým novým poznáním
víc míří dítě do světa
a cítíš-li to jako já
z hnízda nám zvolna vylétá.

A tak se pokus zastavit
a užít si těch pěkných dnů
kdy máma je tu nad vesmír
a táta rekem dětských snů

Že to tak za čas nebude
to nám tvá věda napoví
Kdo potom bude litovat?
Rodiče

   Inu bláhoví...

Haně

Rok první třetí tisícovky
už končí nám
den scházející do koncovky
já v mysli mám
V něm sedmdesátka už zvoní
u Tvých vrátek
a v pokoji Ti květy voní
máš dnes svátek.

Co Ti mám přát Ty věrný Pátku
mých mladých let
snad aby na Tvém malém hrádku
Tě bavil svět
Ta léta jež nám vale dala
jsou sice pryč
však kůň Tvůj je tím jedním z mála
kdo má k nim klíč

Jak jsou ty dny co plynou vodou
čím dál kratší
tak dávno není nevýhodou
být ta mladší
V tom týmu kdes´ kdys´ druhá byla
teď první buď
a kdybych Ti snad nestačila
no tak mě vzbuď

Tu poctu již sis kdysi přála
Ti vzdávám teď
a jak bys pod stožárem stála
na vlajku hleď
Ať vlajka vzpomínek a mládí
nám vlaje dál
a ať nás mají všichni rádi
kdo by se smál.